Úskalí češtiny
21. 3. 2007
Úskalí češtiny
Čeština je sice náš mateřský jazyk, ale to mnoha lidem zjevně vůbec nebrání v tom, aby si s češtinou zacházeli podle své vlastní vůle.
Já osobně mám češtinu ráda a líbí se mi. Nedokážu posoudit, jestli je oproti jiným jazykům lehká či těžká, ale na tom zase tolik nezáleží. Český jazyk obsahuje mnoho různých záludností - od i/y přes velká písmena až po interpunkci.
Češtinu sice neovládám úplně dokonale, ale to skoro nikdo. Každý občas nějakou tu chybku udělá. Ale přesto mi mé znalosti pravopisu bohatě stačí k tomu, abych se mohla rozčilovat, že korektor novin, časopisu či knihy svoji práci zcela zjevně neodvedl dobře. Chyby, které objevím v oficiálně vydaných textech určených široké veřejnosti, mi hodně vadí.
Například jeden čas jsem si kupovala týdeník MF Plus, ale po několika týdnech čtení článků s chybami zejména v interpunkci, skloňování zájmena já a ve slově zhlédnout (něco) jsem byla úrovní pravopisu dost znechucena a poslala jsem do redakce e-mail. A protože se vůbec neobtěžovali mi odpovědět, natož s těmi chybami něco udělat, začala jsem si kupovat jiný týdeník, kde korektor pracuje tak, jak má.
Stejně jako většina dnešní mladé a možná i střední generace i já žiju jakýsi "internetový život" - a tam nestačím zírat, na jakých všech úskalích češtiny její uživatelé troskotají. Jednoznačně vede špatné používání zájmen mě a mně. Nijak neobvyklé nejsou ani výrazy typu vydět, krytéria či vybrační. Neskonale matoucí je sloveso zhlédnout něco. Někdy mám pocit, že jsem snad jediný člověk, který ví, že zhlédnout film se opravdu nepíše se s na začátku. Zajímavé je i slovo chválihodný. Pravděpodobně si někdo myslí, že je to odvozeno od slova chválit, nikoli chvála. Z těchto všech výrazů mi hrůzou vstávají vlasy na hlavě, ale jaksi s tím nic neudělám.
Zajímavé bylo, když jsem se nedávno s kýmsi bavila o pravopisu obecně a konkrétně o zájmenech mě/mně. Došli jsme tak daleko, že jsme přemýšleli, proč vůbec používáme mě/mně, když výslovnostně je to stejné a dvě psané podoby jsou dobré leda k tomu, aby dokonale mátly lidi. A protože mě to zaujalo, využila jsem služeb jazykové poradny, abych se poptala, proč to tak vlastně je. Druhý den jsem obdržela velice zajímavé vysvětlení a zase jsem byla o něco chytřejší (alespoň tedy co se češtiny týče).
Abych byla upřímná, není mi zcela jasné, proč některým lidem činí obtíže napsat správně slova jako vidět či vibrační a naučit se naprosto triviální pravidlo pro používání mě/mně. Čeština má přeci i mnohem větší oříšky, než jsou tato hojně užívaná slova.
Když jsem jednou přemýšlela nad tím, proč mi pravopis relativně dobře jde, napadlo mě, jestli to třeba není tím, že slova jsem se zpravidla učila v grafické, nikoli fonetické podobě. Tedy, ne že bych tomu nějak hodně rozuměla, ale připadá mi, že fonetická podoba slov je velice často matoucí. Když mám slova načtená, tak mi v paměti utkví, že se např. píše standardní a nikoli standartní. Nevím, jestli je ta teorie správná, je to jen takový nápad. Asi hraje velkou roli i nadání a cit pro jazyk.
Čeština je pro mnoho lidí pěkně zákeřná, a to zejména v oblasti pravopisu či interpunkce. Pro cizince a neslyšící (kteří komunikují výhradně znakovým jazykem) je na češtině obtížná i gramatika. Ale největším strašákem byl, je a bude pravopis.
Komentáře
Přehled komentářů
Jednou jsme se bavili o psaní slova výjimka, že hodně lidí píše vyjímka.
Kamarád řekl, že je to jednoduché, jelikož jímka nic není a tak se nejedná o předpony vy.
Řekl jsem mu, že neznám nic "dra" a tak tedy budu psát "výdra". Je to dobrá mnemotechnická pomůcka.
Oni si to lidé často pletou, jelikož znají jímku u latriny, objímku atd. a je to pro ně předpona vy.
a co výdra?
(krata, 22. 3. 2007 0:17)